O počátcích a paměti rodu Jampílků v Čechách

V této části rodových listin, jež dostupné jsou po přihlášení, shledáte paměti a svědectví rodu Jampílků, jež po léta shromážděny byly z pověstí rodových, pamětí starců, zápisů kronikářských, knih církevních i jiných pramenů věrohodných.

Rod Jampílků mezi rody starobylé se řadí a ke stavu selskému náleží. Kořeny jeho dle nejstarších listin písemných sahají v zemích Českých až ku konci století třináctého. Nejprvnější zmínky o našich předcích nalézají se ve východních Čechách, zejména pak ve vsích Běchary, Budčeves, Cholenice, Drahoraz a Pševes, ležících poblíž města Kopidlna , někdejšího sídla panství kopidlenského. V těchto místech jednotlivé větve rodu po mnohá pokolení sídlily a zanechaly zde stopu nezanedbatelnou.

Tak kupříkladu v Cholenicích dle zápisů dochovaných v knihách matričních žijí potomci tohoto rodu již dvanáctou generací – tedy bez přerušení po více než tři staletí. Však dle kroniky obce, kde psáno jest: „Rod Jampílků v obci jest od patnáctého století“, je to patrně již staletí šest.

Po mnohá pokolení propojoval se rod Jampílků s dalšími starousedlými rody zdejšího kraje skrze sňatky a příbuzenství. Přehled některých spřízněných rodů a příjmení naleznete v „Přehled spřízněných rodů“.

O stavu selském a řemeslech předků

Jampílkovi byli po staletí rolníky (láníky, půlláníky, třičtvrtěláníky, chalupníky i domkáři). Však nezůstali toliko u pluhu a radlice, mezi předky se s časem objevovali řemeslníci i lidé kupeckého ducha (kováři, klempíři, zedníci, pekaři, krupaři, řezníci, kupci, hostinští a zahradníci).

Osud rodu se po roce 1948 zle obrátil, kdy nový režim komunistický zpřetrhal pouta k gruntům rodovým. Mnozí byli ze starobylých gruntů vyhnáni, majetky zabaveny.
Posledním známým hospodářem, jenž této svévoli vzdoroval, byl Václav Jampílek (1911–2001) z Cholenic, jenž již od mládí svého praporečníkem Selské jízdy býval. Po navrácení půdy rodové v letech devadesátých opět počal se synem a vnuky hospodařiti a činil tak až do roku 2000.

Dnes již v našem pokolení rolníků jest poskrovnu, avšak nalezneme mezi potomky lidi umu kupeckého, učené doktory lékařství, lékárníky, doktory práv, profesory farmacie i mistry různých řemesel.

O původu jména Jampílek

Příjmení „Jampílek“ nese zjevně kořen cizozemský, neboť dle pověstí, jež v rodě kolují, prý pochází z jména „Jampilék“, což po francouzsku znělo by „Žempilék“. O tomto původu vypráví se zejména mezi větvemi cholenskou a drahorazskou.

Podle rodových bájí předkové naši přišli z jižní Francie, kráčejíce přes Švýcarsko ku Čechám; jiní pak míní, že původ bráti se má z Němec středních či z krajin, jež dnes Rakouskem slují. Všechny tyto pověsti a ústní podání uchovány jsou v příslušné části těchto listin.

Záznamy písařské a důkazy písemné

Pověsti, nechť slouží k paměti, však pravý základ rodu náleží hledati v úředních knihách a zápisech kronikářů. Tak v kronikách Cholenic, Pševse či města Libáně nalézáme zmínky o jménu Jampílek již od století třináctého.

Tak kupříkladu v gruntovní knize obce Běchary léta Páně 1625 uvádí se jméno Jiřík Jampílek, po jehož smrti majetek dán byl vdově a devíti dítkám – což svědčí o statku již dříve dobře založeném.

V Kronice libáňské se mimo jiné také uvádí: „Jan Jampílek ve vězení na Veliši prohlásil, že by raději sám dříví na hranici snesl, než by ke katolictví přestoupil“. Za tato slova ho libáňský hrdelní soud odsoudil a on byl skutečně 31. července léta Páně 1651 upálen.

V Kronice obce Pševes jest psáno: „Ve statku Dubských ve Pševsi býval rod Jampílků, který jest v obci asi z konce třináctého nebo začátkem čtrnáctého století. Předek tohoto rodu byl francouz jménem Žampilék“. Jakým způsobem předek rodu tohoto do Pševse přišel o tom není psáno.

V Pamětní knize obce Cholenice na straně starousedlíků zapsáno je: „Rod Jampílků v obci od patnáctého století“.

Rodopisné bádání a práce současná

Patrně první snaha zmapovati celý rod podniknuta byla v šedesátých letech dvacátého věku, kdy se rodáci Gustav Pflanzer (1900–1980) z drahorazské větve rodu, Josef Jampílek (1910–1989) z cholenské větve rodu, František Jampílek (1903–1986) z běcharské větve rodu a řídící Josef Straka z Drahoraze pustili do shromažďování pamětí. Jejich dopisy, poznámky a myšlenky jsou dosud uchovány a tvoří cenný základ pro budoucí badatele. Tehdejší práce však nedošla propojení všech rodových větví.

Později pak Josef Jampílek z Roudnice nad Labem sestavil vlastní přehled – ten uložen jest ve složce Dokumenty.

Některé vzácné podklady ku sestavení rodokmenu, jakož i seznam potomků žijících v devadesátých letech dvacátého věku, dodal Jaroslav Jampílek z Prahy a František Jampílek z Lázní Toušeň. Tyto zápisky staly se základem nemalým pro další bádání rodopisné.

Avšak rodokmen již téměř úplný a prověřený, jenž pokrývá patnáct pokolení a obsahující 27 rodových větví a jejich propojení, sestavil až Pavel Jampílek (*1967) z Cholenic, jenž také tyto listiny spravuje. Jeho bádání čerpá ze stovek záznamů matričních, archivních knih i sčítacích listin.

Rodokmen, jsa povahy citlivé, není veřejně vystaven, však možno jej po domluvě nahlédnout v nové usedlosti rodu v Cholenicích (Za pazdernou) na popisném čísle 118.

Profesní životopis Štábního kapitána Františka Jampílka z Podlužan (1888 - 1968) je připraven k nahlednutí u správce stránek.

Rodopisec a správce listin sám k tomuto uvádí
„Nemám úplné studie historie (pouze jsem úspěšně dokončil program celoživotního vzdělávání na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci), prosím proto o shovívavost. Snahou mou jest sepsati v těchto listinách dějiny našeho rodu, než některé události z paměti rodu budou zapomenuty. Mnohé příběhy by jinak ztraceny byly. Do širší historie a dění v Českých zemích se pouštěti nebudu. Není to v pravdě vědecká listina – spíše kronika rodu“.

O jménech v rodu

Tak jako se v průběhu staletí proměňovaly osudy rodu, měnila se i jména jeho členů. V nejstarších zápisech matričních opakují se zejména jména tradiční a křesťanská, jako Jan, Jiřík, Vavřinec, Pavel, Matěj, Václav, Jakub, Šimon, Josef, Antonín či František; ze jmen ženských pak Kateřina, Anna, Dorota, Filoména, Alžběta, Marie, Magdalena, Barbora, Lidmila či Apolena.

V mladších pokoleních objevují se vedle nich jména novější a módě své doby bližší, například Vladimír, Lenka, Jaroslav, Jana, Petr, Hana, Klára, Martina, Lukáš či David. V nejnovější době nalézáme již i jména cizozemská, jako Michael, Lucas nebo Lilien.

Tato proměna jmen dobře ukazuje, jak se rod Jampílků v průběhu věků proměňoval spolu s místem i dobou, v níž jeho členové žili.

O první sešlosti potomků rodu Jampílků

Prvá myšlenka na sjezd všech potomků rodu Jampílků zrodila se již v devadesátých letech dvacátého věku. Tehdáž bratří Jaroslav (*1938) a František (1941–2005) Jampílkovi z Vinoř u Prahy (běcharská větev rodu) s úmyslem tímto horlivě se zaobírali a připravili k tomu mnohé podklady.

Však osud nepopřál naplnění tohoto záměru – neb smrtí Františka paměť tohoto úsilí jako by umlkla a naděje se rozptýlila.

Na základě těchto dávných podkladů a dalších nově nalezených záznamů a listin byli léta Páně 2022 všichni dostupní příbuzní vyzváni, aby sešli se ku prvnímu historickému setkání rodu, jehož uskutečnění se ujal Pavel Jampílek z Cholenic, rodopisec a správce těchto listin.

A tak se stalo, že dne 10. měsíce září léta Páně 2022 slavnostně uskutečnila se historicky prvá sešlost potomků rodu Jampílků, a to v Pohostinství Slatiny u Jičína, u Ivany Drusanové, rozené Jampílkové, která pohoštění zajistila.

Z této pamětihodné chvíle dochovány jsou obrazy, jež naleznete v síni obrazové těchto listin.

K čemu tyto listiny mají sloužiti

Tyto zveřejněné listiny na „www.jampilek.cz“  sloužiti mají jako živý archiv a rodový poklad. Shledáte zde fakta, pověsti, větve rodové, výňatky z kronik, obrazy, listiny i paměti. Některé listiny jsou však ochráněny před zraky nechtěnými – jste-li spřízněni krví či srdcem, obraťte se na správce. 
Máte-li pak ve své moci jakékoli listiny či obrazy po předcích našich a s rodem sdíleti je ráčíte, laskavě zašlete je správci těchto listin, aby nezmizely v zapomenutí.

Paměť rodu nezachovává se toliko v knihách a listinách, nýbrž i v ústním podání starců. Proto žádáme potomky rodu, aby vyptávali se starších na paměti dávných časů a zaznamenávali vyprávění jejich, dokud ještě mezi námi přebývají. Neb mnohé příběhy a osudy rodu jinak by v zapomenutí upadly.

Tyto listiny určeny jsou nejen nositelům jména Jampílek, nýbrž i mnohým potomkům rodu, jejichž jména během času po přeslici proměnila se. Krev rodu Jampílků pokračuje dnes i v rodech Hubálovských, Rambouskových, Smetanových, Vackových, Bartošových, Strakových, Pilcových, Bělkových, Liškových, Vrbových, Tomíčkových, Páskových, Tarabcových, Patkových, Budinových, Broučkových, Pflanzerových, Kaizlových, Roučkových, Horáčkových, Košťákových, Myškových, Dvořákových, Hazdrových, Vrbových, Válkových,  Ulrychových, Křížových, Drusanových, Kotkových, Košíčkových, Šoltysových, Pávových a mnoha dalších. Nechť tedy i tito potomci vědí, že kořeny jejich sahají také k rodu Jampílků.

Rod Jampílků, jenž po mnohá staletí v kraji hojně rozvětven byl, čítá dnes již toliko okolo pěti desítek nositelů jména Jampílek; o to větší budiž snaha zachovati paměť jeho pro pokolení budoucí.

Tento list rodové kroniky sepsán léta Páně 2025-6.
Sepsal Pavel Jampílek z Cholenic, správce těchto listin.