Pověsti a prameny

Rodová paměť a opatrnost badatelská

Vedle matrik, gruntovních knih, úředních zápisů a kronik dochovalo se v rodu Jampílků také několik starých pověstí o dávném původu rodu. Tyto pověsti nelze pokládati za úřední důkaz, jsou však cenným svědectvím rodové paměti, neboť byly po pokolení předávány v jednotlivých větvích rodu.

Na tomto listu jsou proto odděleny rodové pověsti a ústní podání od kronikářských svědectví a od úředně doložených záznamů. Právě toto rozlišení jest pro rodopisné bádání důležité, aby se paměť rodu zachovala, avšak aby nebyla zaměňována s prokázanými prameny.

Pověst o příchodu z jižní Francie

Podle podání z cholenské větve, zachyceného v pamětech Františka Jampílka (1888–1968) z Cholenic a Podlužan, syna Josefa Jampílka z Cholenic, měli předkové rodu Jampílků přijíti do Čech z jižní Francie, a to patrně přes Švýcarsko.

Pověst hovoří o sedmi bratřích. Jeden měl zůstati v kraji dnešního Rakouska, druhý odejíti až do oblasti dnešního Maďarska a pět bratří mělo přijíti do Čech na Kopidlensko. V témže podání se praví, že předkové rodu byli náboženského vyznání pod obojí.

O přesném čase příchodu předků do Čech pověst nemluví. Není tedy známo, zda bylo konkrétní datum zapomenuto, nebo zda v rodovém vyprávění nikdy zachováno nebylo.

Ve starším rodovém podání se k tomu připojuje i zpráva, že předkové měli odejíti patrně před náboženským tlakem či násilnou katolizací. V témže okruhu vyprávění se říká, že ve štítu původního stavení v Cholenicích měl býti kalich. Takovou zprávu jest ovšem nutno chápati jako rodovou pověst, nikoli jako úředně doloženou skutečnost.

Podle téhož podání byl starý roubený dům v Cholenicích již zbořen, snad i spálen, poté co roku 1866 zemřel hospodář s dětmi na choleru. Na jeho místě měl býti později vystavěn chlév a nový obytný dům gruntu vznikl podél cesty na návsi.

Pověst o pěti bratrech v Cholenicích

Jiné vyprávění, dochované z pamětí Josefa Jampílka (1910–1989) z Cholenic a Benátek nad Jizerou, klade jednu z rodových pověstí do doby po třicetileté válce. Tehdy prý žilo na rodovém statku v Cholenicích pět bratří Jampílků.

Podle tohoto podání měli všichni zemříti na mor kromě Ferdinanda Jampílka, od něhož se měla odvíjeti novější historie rodu. Hlavní větev měla zůstati v Cholenicích, zatímco další větve se po různu pohybovaly po Jičínsku a Novopacku.

Další podání o původu rodu

V témže okruhu rodové paměti se objevují i jiné varianty původu. Podle jedné pověsti měli předkové přijíti ve středověku, v době náboženských proměn, ze středního Německa do jižních Čech, kde měli vlastniti několik vsí u Budějovic.

Jiná varianta opět připomíná původ francouzský a příchod do Čech krátce před Bílou horou. Tyto zprávy jsou zaznamenány jako rodové podání, nikoli jako úředně ověřený původ.

Podání Gustava Pflanzera o Pševsi

Zvláštní místo mezi těmito pověstmi zaujímá zpráva zachycená Gustavem Pflanzerem (1900–1980) z Nové Paky a Kolína, synem Zdenky rozené Jampílkové. Podle tohoto podání měl ve statku Dubských ve Pševsi sídliti rod Jampílků již od třináctého nebo čtrnáctého století a předek tohoto rodu měl býti Francouz jménem Žampilék.

V této pověsti vystupuje také rolník Otakar Jampílek a jeho tři synové. Josef se měl přiženiti, či přestěhovati, do Cholenic, Jiří měl zemříti v mladém věku ve Pševsi a František se měl přiženiti do Drahoraze. K těmto osobám však dosud nebyly nalezeny čitelné úřední záznamy.

Kronikářská svědectví

Rodové pověsti doplňují zápisy v kronikách a pamětních knihách. V podání z Kroniky obce Pševes mělo býti uvedeno, že ve statku Dubských ve Pševsi býval rod Jampílků asi od konce třináctého nebo začátku čtrnáctého století a že předek tohoto rodu byl Francouz jménem Žampilék. Tento zápis měl roku 1963 vyhledati Josef Jampílek z Cholenic a Benátek nad Jizerou. V současnosti se jej však v dostupných kronikách nepodařilo dohledati a traduje se, že jedna z kronik obce Pševes se ztratila.

V Pamětní knize města Libáně je zachycena zpráva o Janu Jampílkovi, jenž měl býti vězněn na Veliši a pro své odmítnutí přestoupiti ke katolictví byl roku 1651 odsouzen a upálen. Dosud však není bezpečně zjištěno, kde tento Jan Jampílek žil ani ke které větvi rodu náležel.

V Pamětní knize obce Cholenice, v části o rodech starousedlíků, je u rodu Jampílků uvedeno, že jest v obci od 15. století. Tento zápis zůstává významným svědectvím o dlouhé paměti rodu v Cholenicích.

Nejstarší úředně doložený zápis

Za nejstarší dosud známý čitelný úřední zápis k rodu Jampílků je pokládán zápis v Gruntovní knize obce Běchary z roku 1625, týkající se majetku po smrti Jiříka Jampílka.

Podle tohoto zápisu přebírá grunt číslo 10 v Běcharech syn Šimon, jenž jako nový hospodář má zaopatřiti matku Mandalenu a z gruntu vyplatiti své sourozence Jana, Matěje, Václava, Pavla, Annu, Dorotu, Kateřinu a Lidmilu. Již sám počet dětí naznačuje, že rodina mohla v Běcharech žíti delší čas před rokem 1625.

Badatelská poznámka

Uvedené pověsti, paměti a kronikářské zápisy nejsou rovnocenné úředním záznamům. Je možné, že zachycují skutečné události, stejně tak však mohou obsahovati omyly, posuny v čase nebo záměnu osob. Za pevný základ rodopisu lze pokládati především čitelné záznamy matriční, gruntovní, soudní, pozemkové a jiné úřední prameny.

Máte-li jakékoli další informace k původu rodu Jampílků, staré opisy, kronikářské výpisky, rodinné zápisy, dopisy nebo jiné doklady, můžete se obrátit na správce těchto stránek.